Třídění a recyklace

Třídění a recyklace jsou často zaměňované pojmy. Třídění nerovná se recyklaci. Doma třídíte (respektive vyhodíte odpad např. do žlutého kontejneru), což ještě automaticky neznamená, že dojde i k recyklaci. Ačkoliv je Česká republika často označována jako evropská třídicí jednička či dvojka, s recyklací to u nás už tak dobré není. Protože jen zhruba 50 % plastových obalů končících ve žluté popelnici lze recyklovat. A to v průměru končí ve žlutém kontejneru až 40 druhů plastů.

Jak to tedy u nás je např. u plastu? Náš odpadový systém funguje tak, že občané odpad třídí, samosprávy zajišťují svoz a pak dochází k dotřídění na třídících linkách na jednotlivé skupiny plastů, které technologie umí zpracovat a lze je následně využít. Poté přichází řada na recyklaci. Recyklace je technologický proces, při kterém dochází k přeměně druhotné suroviny na nový produkt. Např. z vámi vyhozené PET lahve do žlutého kontejneru může vzniknout buď barevný či čirý regranulát anebo vločky (viz foto). To lze následně využít pro výrobu např. nových PET lahví, spacáků, fleecových bund a jiných.

Pokud jste sami narazili na čísla o třídění a recyklaci, mohli jste si všimnout, že je možné narazit na různé údaje, a to, protože jsou v ČR různé metodiky výpočtů. Jedna je prováděna ČSÚ, která je v souladu s metoditkou Eurostatu, pak je tu CENIA, jež je příspěvkovou organizací MŽP, a pokud se podíváte na EKO-KOM naleznete data pouze o obalových materiálech. Toto způsobuje problémy mimo jiné i ve srovnávání hodnot mezi jednotlivými zeměmi.

Při pohledu trošku více ze široka, dle údajů z ČSÚ V ČR v roce 2018 (za rok 2019 ještě nejsou dostupná souhrnná data) téměř polovina (49 %) vyprodukovaného komunálního odpadu skončila na skládce, recyklováno bylo 27 % odpadu, spáleno bylo 17 % a zkompostováno pouze 7 % odpadu (ČSÚ). Na obyvatele připadá 57 kg vytříděného odpadu (jen ten může být dále recyklován) což je 6x méně, než je vyprodukováno směsného komunálního opadu. Ten dále tříděn ani recyklován není, nýbrž zpravidla končí na skládce či je energeticky využit.

Jak již bylo zmíněno výše, čísla se dle zdroje liší. Uveďme si tedy jeden příklad z praxe týmu Institutu cirkulární ekonomiky, který se vydal na exkurzi na dotříďovací linku a do provozovny výroby tuhého alternativního paliva. Zjistili tam, že na dané provozovně ze žluté popelnice o objemu 1 100 litrů (viz foto) lze získat zhruba 25 kg plastů různých druhů. Z toho lze prodat k recyklaci cca 26 % hmotnosti. Zbytek využije provozovna pro výrobu tuhého alternativního paliva. Často zmiňované PET láhve tvoří pak pouze přibližně 12 % hmotnosti žlutého kontejneru. Pozor třeba na nápojové plechovky, které v České republice zatím neumíme zpracovat.

Cílem tohoto článku není říct, že třídění nemá smysl. Jistě že má, je jen dobré se zamyslet, nad tím, které a jaké množství odpadů produkujete a zda to jsou odpady, které lze následně recyklovat. A také brát v potaz, že nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne, případně omezte spotřebu plastů na jedno použití. Na trhu je především zájem o PET (vyhněte se těm s PVC potahy – tzv. rukávky), pevné jednodruhové plasty (HDPE – např. obaly od šampónů, pracích gelů a jiné) či tvrdé fólie. Pozor třeba na nápojové plechovky, které v České republice zatím neumíme zpracovat.

Pokud tápete nad tím, kam třídit jednotlivé odpady, zkuste se podívat na aplikaci „Kam s ním“, tím že správně odpad vytřídíte zvýšíte šanci možné recyklace. Směsný komunální odpad totiž v České republice není nijak dotřiďován.

Pokud si pořizujete nový výrobek či třeba stavíte dům, zkuste podpořit ty, kteří vyrábějí z recyklátu. Např. firma PackWall vyrábí stavební desky z použitých nápojových kartonů. Při výběrovém řízení můžete nastavit parametr, že daný materiál má obsahovat recyklát.

Je samozřejmě velice důležité, aby v této oblasti byl aktivní stát, bylo dostatek recyklačních linek a také aby sami výrobci uváděli takové obaly a výrobky na trh, které lze recyklovat. Nicméně nezapomeňte, že poptávka určuje nabídku.