Plasty vs. bioplasty
Plasty či bioplasty?
Bioplasty jsou poměrně diskutované téma, nad kterým se vznáší mnoho otázek. Měli nám pomoct v boji proti jednorázovým plastům (neboli SUP – single used plastic), situace je ale nakonec trošku jiná. Různé studie poukazují na vznikající problémy, jako je komplikovaná rozložitelnost tohoto materiálu. Téma bioplastů řešila i Evropská komise, která došla k rozhodnutí o zákazu jednorázových bioplastů, který bude platit od roku 2021.
V ČR pak na tuto problematiku upozorňují např. Lenka Mynářová (ředitelka společnosti firmy Nafigate), i samotné Ministerstvo životního prostředí např. v rámci kampaně #dostbyloplastu, do které se zapojilo již 17 velkých společností, Jihomoravský kraj a některé úřady. Pro představu např. do kampaně zapojený ČZÚ díky novému filtračnímu zařízení na vodu ušetřil 8 tun odpadu. Taková společnost Starbucs, tak ušetřila 2 tuny odpadu na jednorázových příborech a 1 tunu jednorázových kelímků.
Bioplast jménem PLA
Nejčastěji používaným bioplastem, o kterém se nejvíce mluví (a budeme i my v článku) je PLA. Ten je vyrobený z obnovitelných zdrojů, konkrétně z kukuřičného škrobu či jiných obilovin. Zdá se tedy na první pohled být více ekologický než klasický plast vyrobený z ropných polymerů.
Zakopaný pes je v náročnosti výroby
Analýza životního cyklu (LCA) u PLA ukazuje, že jeho dopad na životní prostředí je ještě horší než dopad u klasických plastů. Je totiž nutné nejprve vypěstovat rostlinu (zpravidla jde o obrovské monokultury), které je potřeba biotechnologicky a chemicky zpracovat do podoby polymeru.
Jak zjednodušeně vypadá výroba bioplastu PLA vidíte na obrázku (viz níže).
Špatné značení
Jedním z problémů u bioplastů je jejich rozeznatelnost od plastů. Výrobky často bývají špatně označené, a tak se může snadno stát, že si nevšimneme, že držíme v ruce právě jej. Často u nich navíc chybí dostatečné informace o tom, kam je vyhodit. Není totiž bioplast jako bioplast. Pokud některé typy (např. PLA) do kontejneru na plasty a bude spolu s plasty recyklován, znehodnotíte tím výsledný recyklát.
Kompostovatelnost
U bioplastů je nutná chemická výroba, což znamená, že poté již tyto produkty nejsou přírodní, a tudíž nejsou ani zcela kompostovatelné, přestože to výrobci tvrdí.
PLA nepatří bohužel ani do hnědé popelnice na bioodpad. Většina českých kompostáren v ČR u nás není na zpracovávání bioplastů připravená, nezpracovává je a nepřijímá. Takové materiály pak ve výsledku končí na skládce.
Na tomto obrázku můžete vidět souhrn biodegrability různých polymerů vč. bioplastů. Je důležité upozornit, že aby toto schéma platilo i u celulózy (na obr. označeno jako cellulose) a škrobu (v angličtině starch), musí být bez chemické modifikace. Jinými slovy nesmí dojít k funkční změně výchozí molekuly chemickou reakcí, která vede ke změnám jejich vlastností. Jednorázové plasty či jiné bioplasty po jakékoliv modifikaci bohužel nemají vlastnosti jako přírodní polymery. PLA tedy lze vytřídit pouze do k tomu speciálně určených popelnic (ty ovšem skoro nikde nenajdete) nebo do běžného směsného odpadu. Jediný opravdu biodegrabilní polymer je PHB.
Bioplasty ve volné přírodě
U bioplastů jako PLA, ale i PBS a PBAT je dokázána biodegrabilita pouze v průmyslových kompostárnách, a to za specifických podmínek. Na obrázku pak můžete vidět, že tomu tak není za anaerobní digesce (např. v zahradních kompostérech), což je pro spotřebitele matoucí. Navíc pokud se PLA a podobné polymery dostanou do volné přírody, na skládku či do vody a moře, nejsou kompostovatelné. Je tedy v podstatě stejně nerozložitelný jako plasty, které známe.
Bioplast jménem PHB
S PHB biopolymery pracuje česká firma firma Nafigate s( biotechnologií HYDAL), která získala ocenění Inovace pro udržitelný rozvoj či 3. místo prestižního ocenění za udržitelnost a zodpovědnost SDGs (Sustainable Development Goals). Jak prokazují studie, PHB je rozložitelný ve všech prostředích.
Díky své unikátní biotechnologii dokáží zpracovat použitý fritovací olej a další odpadní oleje na polymer typu PHB, který je 100% biodegrabilní. Tuto technologii lze používat v bioplastech, medicíně, kosmetice a v tkáňovém inženýrství. V případě HYDALu pak tyto polymery mimo jiné nahrazují v kosmetice mikroplasty, které naleznete v mnoha šamponech, sprchových gelech, zubní pastě a jiné kosmetice. Tyto mikroplasty, které se přidávají pro zlepšení konzistence výrobku, tak jako např. mikroplasty z praní syntetického oblečení putují dále do moře a vody, kterou pijeme, a také do jídla, které jíme.
Není bohužel řeč o zanedbatelném množství. Organizace 5Gyres přichází s tím, že jeden produkt na čištění tváře průměrně obsahuje 330 000 plastových mikročástic. Podle Britských vědců může pak 5 ml peelingového přípravku obsahovat přibližně 5 000 – 94 500 mikroplastů, to znamená, že po každém koupání s takovým přípravkem se do vody dostane okolo 100 000 mikroplastů.
Jak vyzrát nad (bio)plasty
Ne všechny bioplasty jsou nutně špatné, je nicméně nutné být při jejich výběru opatrný. Je potřeba vědět, jak s nimi po skončení jejich životnosti naložit, tak aby nepáchaly více škody než užitku.
Za nás bioplasty za současných podmínek v ČR stejně jako Ministerstvo životní prostředí nedoporučujeme. Nejlepším řešením je vyhnout se jednorázovým plastům i bioplastům.
Samozřejmě nejde jen o jednorázové (bio)plasty, ale i jiné jednorázové materiály.
Praktický tip např. při nákupu kávy využijte kaváren, které používají znovupoužitelné kelímky, např. OtočKelímek či si přineste vlastní kelímek, jak jsme na začátku zmínili na příkladu Starbucks, i takový „malý“ krok má v celku velký dopad. My třeba zbožňujeme opakovaně použitelný kelímek Rcup, který je vyroben z recyklovaných jednorázových kelímků.
